Re: Máme možnost volby

Teda, koukám, že jsem na tom psychicky fakt docela špatně... možná bych měla říct svému ošetřujícímu psychiatrovi, jak hnusně mi mění nějací trpaslíčci realitu.
Zjevně existují dvě Prahy - ta skutečná, kterou tu mnoho z vás popisuje, ta, která vypadá jako temné město z nějakého comicsu (Batman, Vrána apod.), město, po kterém se bezcílně plouží tisícihlavá armáda páchnoucích bezdomovců, opilců, zlodějů, násilníků a sexuálních deviantů, kde sedačky a madla v MHD přetékají slizem, šlemem, vzduch je nedýchatelný díky hnilobným výparům z rozkládajících se těl narkomanů a starobních důchodců, prosycený smrtícími bacily, mezi nimiž je TBC tím zdaleka nejlegračnějším, při nástupu jest nutno překračovat bezvládná těla pomočených alkoholiků a podobných sociopatů, během jízdy se k vám neustále vztahují vyhublé ruce žebrajících dětí ze zemí třetího světa a nenechavé ruce kapsářů... jízdu v takovém dopravním prostředku lze přežít jen s jednou rukou na spoušti pistole ráže 9 mm a druhou na břiše, kde máte pro jistotu pod kůží zašitou kreditní kartu... a pak ta fiktivní, ta, kterou mi ukazuje má choromyslnost. Normální velkoměsto s hromadnou dopravou na poměrně slušné úrovni, vozy v rámci možností čisté, zejména metro - srovnám-li ho např. s londýnským - mi přijde velmi "kultivované", pominu-li mizernou bezbariérovost metra, tak se v pohodě dostanu s kočárkem KAMKOLI, nízkopodlažních autobusů jezdí vcelku dost, lidé mi dokonce sami nabízejí pomoc s kočárkem při nástupu/výstupu do tramvaje, žádný sliz mi za límec z madel nestéká, sedačky také nebývají ničím oblepené, spolucestujícího ležícího na zemi jsem zažila za 12 let snad 1x a to v nočním autobuse (mezi půlnocí a pátou ráno), dokonce mne nikdy nikdo v MHD neokradl ani neosahával.
Bože, to je strašné. Asi bych měla odvézt synka do kojeneckého ústavu a neprodleně se dostavit na příjmový pavilon v PLB. Tak zásadní nesrovnalost s realitou mne činí prakticky neschopnou normálního života...