Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....

Jani,
no ono asi dost záleží na dopravním prostředku, mi přijde...
Já jezdím MHD se třemi dětmi...golfky + krosna + za ruku....Dokud jsem používala dvojčecí kočár, v úvahu pro mě připadaly jen nízkopodlažní autobusy a tam jediné, co od lidí potřebuju, je uvolnění místa vyhrazeného pro kočárky...no občas se tak stalo, ale že by pokaždé, to ne a setkala jsem se i s výrazivem, co tam s tím tankem dělám a tak...
Tak tedy jezdím s krosnou a s golfkami....ty unesu, i když mám na zádech krosnu s dítětem, jen musím včas nechat nastoupit a vystoupit tu, co jde pěšky a taky nesundavám krosnu ze zad, což by se v MHD mělo, že jo...Teda někde jsem četla, že batoh by měl mít člověk v ruce, aby nepřekážel ostatním cestujícím....Ale lidem míň vadí krosna než dvojčecí kočár, asi :-)).
V nízkopodlažních autobusech, kde vlastně žádnou pomoc nepotřebuju, s Lenkou (skoro 3,5 roku) už jsme celkem sehrané, dokonce mi už přestala utíkat přes celý autobus, aby si mohla sednout a když není místo hned u místa pro kočárek, tak klidně celou cestu stojí. Ještě se mi nestalo, aby mi někdo pro ni nabídl místo, zato mně s krosnou na zádech cpou na sedadla pořád a tak dokola vysvětluju, že se s tím jednak špatně sedí a druhak musím držet kočár, protože při prudším zabrždění autobusu letí kočár i dítě....nevýhoda golfek, jsou moc lehké...Často mi někdo pomůže s Lenkou při vystupování, takže pak mám na manipulaci s golfkama obě ruce...Celkově hodnotím nízkopodlažní autobus jako nejpříjemnější způsob cestování a to nejen proto, že jsem tam nejsamostatnější, ale skutečně jsou tam lidé většinou příjemní...

Vsuvka: V úterý jsem vezla Lenku do Sokola, na zastávce jen já a nějací lidé v boudě, co čekali na jiný autobus, jinak všude prostor....Ayutobus přijel celkem plný, tak jsem se postavila stranou od prostředních dveří a ještě našikmo, aby se za mnou dalo projít..musela jsem počkat, až všichni vystoupí, abych se vešla na plošinu pro kočárky...a když už jsem měla nastupovat (čekalo se jen na mě, nikdo jiný tam nebyl), začal se mi mezi golfky a autobus cpát proud lidí, co vystupoval zadními dveřmi, i když za mnou měli místa na projítí dost.....fakt jsem měla strach, že autobusák zavře dveře a odfrčí...Dalším autobusem už bychom cvičení nestihli a navíc by nebyl nízkopodlažní, další takový jel skoro až za hodinu....Pěšky je to na hodinu a v tom počasí....no Lenka by byla asi hodně zklamaná, naštěstí autobusák počkal...

Klasické autobusy už moc nepoužívám, snažím se vyhledávat ty nízkopodlažní....ale když přeci....Prakticky vždycky mi lidé pomůžou vyvést Lenku z autobusu, ale nastoupit musím zvládnout sama a vystoupit s kočárem taky. Plošina pro kočárky bývá plná a ne vždy mi uvolní místo alespoň na šířku golfek. Místo k sezení nikdo nenabízí. O pomoc si většinou neříkám, protože vím, že jsem schopná to zvládnout sama.

Metro je jak kdy, vím už, kde je bezbariérový přístup (přijde mi, že teď už snad skoro všude jsou minimálně ty děsně pomalé plošiny) a v nejhorším zvládnu i normální schody. Ale strach, že mě z nich někdo skopne, mám...opravdu lidé v tu chvíli dělají, že mě nevidí. Starší paní bývají většinou milé a často nabídnou ruku Lence...Nejvíc a nehraději používám eskalátory, Lenka je zvládá v pohodě a já s kočárem taky....V metru mě opět pouštějí sednout, ale jen na trase C, kde jezdí nové vagóny a jsou tam sedačky a ne lavice. Nevím, jestli je to lidma nebo těma sedačkama, ale např. na Béčku mě nikdo sednout nepouští a pamatuju si, jak jsem už těhotná s Lenkou v kočárku stepovala na Karláku dobrých 5 minut a prosila každého kolemjdoucího o pomoc snést kočárek dolů.....

No a nejhůř se cítím v tramvajích. Mají strmé a vysoké schody a poměrně úzké dveře, takže vynést tam golfky je pro mě už docela oříšek. Lenku nechám vždy nastoupit (vystoupit) první a pak "bejčím". Ještě ani jednou se mi nestalo, že by mi někdo pomohl, nahoru nebo dolů...vlastně jo, jednou mi pomohli nahoru...ale taky se mi stalo teď v pondělí, že i když vystupovali ve stejné stanici, nechali mě, ať si s tím poradím a pak teprve přišli ke dveřím a vystoupili....Nikdy mi nikdo nenabídl místo k sezení, o Lence ani nemluvím, v tramvaji si sedla snad jen jednou a to jen díky tomu, že jsme nastupovali do poloprázdné a to sedadlo u plošiny bylo volné. Taky se mi lidé někdy cpou na plošinu, když tam stojím s kočárkem a opírají se o zábradlí, i když je zbytek tramvaje volný. Plošinu pro kočárek neuvolňují...
Možná, že kdyby jezdily tramvaje tady, měla bych jiné zkušenosti, možná to není dopravním prostředkem ale čtvrtí...

No každopádně MHD používám hodně, téměř denně, ne že bych musela, ale nechce se mi chodit s nimi stále na stejná místa. Auto je možná pohodlnější a klidně bych mohla mít i svoje, ale já se řídit bojím, zejména s dětmi vzadu. Pěšky je to u nás všelijaké, Lenka toho ujde celkem dost, ale taky ne vždycky, určitě ne za každého počasí a jsou jen dva způsoby, jak by nemusela pěšky. Dvojčecí kočár a kiddy board (plně naložené a s dětmi to znamená 60 - 65 kg, do kopce a z kopce to chce už docela páru) nebo dvojčecí golfky a krosna, což je zase boj s obrubníky a úzkými chodníky (a lahůdkami v podobě lamp uprostřed chodníku, jak je tomu třeba cestou ze Zálesí na Novodvorskou).

Takže nejsem automobilista, ale stejně nejsem z pražské MHD nijak odvázaná. Ale jsou i horší MHD než je ta pražská a já zatím nemám chuť způsob dopravy měnit. Jen jsem zvědavá, jak se budu tvářit, až holky odrostou všem kočárkům a krosnám...