Re: Nejen o branném zákonu
Po pravdě řečeno zrušení omezení zvedání břemen do 15 kg pro ženy mě nijak nedojímá. Jsem dětská sestra, takže zhruba od 16-ti let, co jsem kdysi začala chodit na praxi, jsem si musela poradit s pěmisťováním i těžších pacientů, než jen těch 15 kilo - mnohdy i těžších, jsem jsem já sama. Jistě, i pro zdravotníky platí Zákoník práce... ale pacient prý není břemeno ale člověk, takže na něj se omezení nevztahuje. Nikdo mě k tý práci nenutil, vybrala jsem si ji sama a dobrovolně. A pokud si sama vyberu povolání, ke kterému přemisťování těžkých věcí patří, tak holt musím počítat s tím, že je přemisťovat budu. Pokud mi to vadí, můžu si najít jinou práci, která není tak fyzicky namáhavá. A co se Zákoníku práce týká, jsem přesvědčená, že je diskriminační - ženy v něm mají větší práva, než muži. Jenže potom se zas ženy diví, že zaměstnavatelé dávají přednost chlapům před ženami - jistě, když na chlapy nemusí brát tolik ohledů...
K brannému zákonu - jistěže je surové hnát ženy ke kulometům, když tam nechtěj. Zrovna tak mi ale přijde surové hnát tak chlapy, kteří tam nechtěj... takže asi celý zákon zrušíme a v případě napadení státu kdo bude chtít jít bránit stát nebo ho jinak podporovat, tak ať si klidně jde... ale nám ostatním dejte pokoj. Hmmm :o)))
"Mě osobně připadá, že nátlak okolí a způsob našeho života nám v té ženskosti dost úspěšně brání: žádá se po nás, abychom byly schopné a výkonné v práci, domácnost měly jak z reklamního časopisu, dětičky zdravotně dokonale opečované a věnovaly jsme se jim podle nejnovějších psychologických teorií, abychom správně a harmonicky rozvíjely jejich osobnost. A to ani nemluvím o nás samotných, které bychom měly vypadat jak filmové stars a přitom sršet vtipem a vitalitou a být pořád v dobré náladě. Já vím, že opakuju známé nářky, ale jak tohle, hernajs, máme zvládnout?"
Nevím, mně k něčemu takovému okolí netlačí... nebo že bych si toho jenom nevšímala a dělala si to, co chci já? ;o)
S.
Odpovědět