Re: vhodná hračka

Díky moc za všechny nápady!
Vlastně jste mi hodně pomohly si uvědomit, že moje volba dárků, které Anežka dostala pod stromečkem byla správná.
Ovšem zaujala mě teď jiná věc, o které píše Mirka. Totiž o knížkách a čtení. Ještě než se moje dítko narodilo, věděla jsem, že mu budu hodně číst, aby si našlo opravdu pěkný vztah ke knížkám. Taky jsem jí opravdu po celých těch 9 let, co je s námi na světě četla, četla, četla.... Ale ouha. Anežka sice knížky miluje, ale hlavně, pokud jí někdo předčítá. Sama si přečte jednu dvě stránky a knížku zaklapne. Prostě ji nebaví ČÍST. Je to pro ni zřejmě námaha, do které se jí nechce. A to chodí do 3.třídy.
Naproti tomu můj synovec, o rok mladší než ona, kterému občas předčítala jen jeho o něco málo starší sestra čte už od poloviny první třídy docela objemné knihy a nedělá mu to nejmenší potíže.
Úplně stejnou zkušennost mám s hudbou. Stejně jako jsem si předsevzala, že budu Anežce co nejčastěji číst, rozhodla jsem se, že jí budu už od prenatálního věku zpívat. A tak jsem zpívala a zpívala. Tedy vlastně zpívala, četla, zpívala a četla. A výsledek? Moje rozkošné dítko zpívá přesně tak, jak to kritizují odborníci( s poukazem na to, že se v dnešních rodinách nezpívá). Vlastně do nedávna jen jakoby odříkávala slova na stejné notě.
A pokud mohu sáhnout opět k svému synovci, tak ten zpívá odmala jako slavík, má téměř absolutní sluch, talent zahrát na vše možné. A přitom jeho maminka nezpívá vůbec, pouze tatínek jednou za čas opráší kytaru a s dětmi zanotuje pár písniček.
Asi jsme nějaká divná rodinka.
Máte také nějakou podobnou zkušenost?