Úroveň sociálních zařízení
Pravda, článek je sice už passé, ale taky přidám špetku do mlýna.-
Nevím, nakolik má autorka článku procestovaný svět, a ani nevím, jak to vypadá kde dnes, natož na celém světě. Ale když jsem nedlouho po revoluci jela na svoji jedinou dovolenou v zahraničí, která čítala Německo a severské země, WC se tam platilo zcela běžně - s tím rozdílem, že tenkrát u nás všude byla obsluha, která byla ochotna rozměnit klientovi velké peníze za potřebnou částku, zatímco na západ od našich hranic byly automaty. Což pro mne samozřejmě znamenalo vždycky takový bonbónek - budu mít v cizí měně drobné na automat?...
- S druhou částí článku souhlasím. Úroveň WC u nás bývá dosti chabá, kousky papíru občas příliš malé, utírání rukou občas příliš nehygienické - a když už obsluha, pak někdy i dost nevrlá. Přidám historku.
- O svém šestiletém synovi tu občas píšu, skalní čtenáři si ho jistě připomenou. Je velmi bojácný, plachý, v cizím prostředí, ovšem i v tom důvěrné známém, se bojí zůstávat bez dozoru dospělého (jen výjimečně mi dovolí seběhnout na otočku z druhého patra do přízemí). - A tuhle se do mne obula jedna vskutku "baba princmetálová" - jak to, že ho s sebou beru na "dámy", že v jeho věku... a že už i dvouleté děti chodí samy na pánské WC... Ne dost na tom, že už dříve nás tatáž osoba donutila platit za dvě osoby, ačkoliv jedeme na "jedno spláchnutí". Ačkoliv toto WC máme "po ruce" při našem cestování, vyhýbám se mu jako čert kříži. Ještě abych byla tak sepsouvána za to, že mám své dítě ráda a chráním ho před jeho strachem či dokonce barbarskými chlípníky... - Jistěže syna jednou vyšoupnu i na ty "pány", ale stále zatím řešíme jiné, podstatnější věci, třeba jeho potíže ve škole. Sakra, je snad čistě moje soukromá věc, jestli s sebou beru ještě stále poměrně malé dítě na naše WC, nebo ne?... (Syn má skutečně úplně jiné zájmy a starosti, než třeba "nevhodně" nakukovat do kabinek cizích dam apod.)
Ještě stále poněkud rozhořčená M.
Odpovědět