Asi se už vzteknu

Jímá mě hrůza, že můžeš napsat: chlapi a ženský si nejsou rovný už prehistoricky...
Asi jsi chtěla napsat, že nejsou stejný ale už to, že tam automaticky napíšeš že si nejsou rovný o něčem vypovídá, v tobě i ve společnosti.
Protože když si nejsou rovný, jeden je lepší a druhej horší. A kdo je kdo?
Stejný opravdu nejsou, ale moderní výzkumy naopak ukazujou, že ta kulturní masáž je daleko podstatnější, než si myslíme a uvědomujeme.

Kolikrát jsi na hřišti nebo v hračkárně viděla scénu - kočárek, panenka, s tím si přece kluci nehrajou, copak jsi holka? Podívejte se na něho!
Já nekecám zažila jsem to aspoň 5x.

A ono tak nějak stačí těm dětem ukázat jednou dvakrát, že když si budou vybírat "nevhodný" hračky, setkají se s nesouhlasem nebo dokonce výsměchem. "copak jsi holka?" - vzkaz pro malý chlapečky - být holka je ostuda, tedy holčičky tak nějak nejsou stejně dobrý jako kluci.

A tohle v naší společnosti prostě je. Já kupuju svý holčičce i stavebnice, má i auta (kromě kočárků, panenek, nádobíčka apod.), a v širší rodině jsem považována za trošku ujetou feministku, protože si myslím, že kdyby příbuzným holčičkám ukázali i jiný hračky než ty "holčičí" a nestropili pokaždý vlny hysterického nadšení když se převlečou za princezny, měly by daleko širší rejstřík her. A to si ta konkrétní rodina myslí, že vychovávají svoje holčičky neutrálně, že ony jsou prostě takový. Na písku jim ovšem vživotě neukázali, že se dají stavět i hrady. Z písku se přece jenom vaří, ne? Na písek se nosí talíře, lžíce, kastrolky. Co jinýho by tam holky mohly dělat?

Prostě i ti (ty), kteří si myslí, že jsou "rozumní" a neutrální, že žádná kulturní determinace neexistuje a za všechno můžou geny, by se měli trošku zamyslet nad tím, co vlastně do těch dětí denodenně pumpujou, za co je chválí, jestli náhodou chlapečkům netolerujou větší "zlobení" a divočení, zatímco holčičku spérujou (ony ty holčičky jou takový ukázněný, že jo, když po nich celý dětství ječíme aby se neumazaly, zatímco kluci, no oni už jsou takoví že pořád někam lezou, tak co se s nima budeme rozčilovat...).

Problém je právě v tom, že ty zásady a názory jsou v nás tak zažraný, že si často ani neuvědomíme, co vlastně děláme.