Re: Taky přemýšlím, ale zatím ne...

Mirko,
když to budu brát za sebe: ze všeho nejvíc mi brání "ve štěstí" pocit, že něco musím, že jsem zahnaná do rohu. Můj život se DE FACTO nezměnil tím, že jsem vdaná a mám dítě - změnil se tím, že najednou spousta věcí MUSÍM, i když NECHCI, anebo CHCI a NEMŮŽU.
Za svobodna jsem dělala stejnou práci, stýkala se se stejnými lidmi, měla stejné zájmy jako teď... ale mohla jsem bez ohledů na kohokoli a cokoli rozhodovat o tom, co budu dělat, kam půjdu nebo nepůjdu, a tenhle pocit je konkrétně pro mne hodně důležitej. Paradoxně dítě mne omezuje minimálně, omezují mne prostě ty vazby, to, že musím pořád na někoho brát ohledy, že mi někdo jinej plánuje život (i když se tím samozřejmě neřídím) a než něco udělám, musím dlouho přemýšlet jak to zaonačit, aby nikdo nebyl ublíženej nebo naštvanej... což bych nemusela ani jako svobodná matka. :o)