Postizene dite

Od te doby, co se mi narodila dcerka me vzdy velmi dojima, kdyz vidim nebo ctu o detech v kojeneckych ustavech. Dokud jsem dcerku nemela, ty zabery mi nic nerikaly. Ale ted, kdyz vidim opustena miminka v postylkach, je mi vzdy do breku, mam knedlik v krku a pak se i rozcilim. Predstavim si dcerku, jak sedi v te postylce. Ale prekvapive nejsem rozcilena na matky, ktere deti opustily, ale na ten system, ktery necha duverive drobecky opustene, kdyz je vsude tolik lidi, kteri by o ne stali! Nemohu se totiz zbavit dojmu, ze zaostalost tech deti vznika uz v kojeneckych ustavech z nedostatku kontaktu, lasky a casu, ktery jim mohou sestricky venovat. Mam dojem, ze pokud by se o ne starala maminka a venovala jim cas, cvicila by s nimi, nebyla by zaostala. Nechapu, proc si miminka, ktera jejich matka nechce, nemuze vyzvednout v porodnici uz nahradni maminka. Vzdyt lide cekaji na deti leta a jsou v poradniku.