Divný článek

Myslím, že článek je velmi zjednodušující, až stupidní. Každému je přece jasné, že v průběhu 20. století se názory na výchovu dítěte měnily, stejně tak jako se měnila situace rodiny a postavení žen ve společnosti. Určitě by se našel odborník, který by tyto proměny dokázal popsat zajímavě a fundovaně, s chutí bych si takový článek přečetla, namísto tohoto blábolu. Vždyť například na tom, že v 50. letech se kladl důraz na hygienu, přece není nic špatného. Mít vlastní postel nebylo přece v té době pro každé dítě tak úplně samozřejmé.
Shodou okolností zrovna čtu článek o Penelope Leachové. Je to anglická psycholožka, která v Británii způsobila poprask svou knihou Baby and Child, vydanou v roce 1977. Dává v ní rady rodičům do té doby nebývalé: chovat dítě, kdykoli zapláče, nekrmit "podle hodin", kojit co nejdéle, zůstat s dítětem doma co nejdéle apod. Neznám britský systém výchovy, ale usuzuji z toho, že vychovávat děti přísně nebylo asi specialitou budovatelů socialismu, jak se tvrdí v článku. Kniha se stala bestsellerem a "evangeliem" pro celou generaci rodičů. Ovšem dnes je tento liberální model výchovy (tj. vše podřídit dítěti) v Británii velmi kritizován. Důvodem není touha po návratu k přísné (v článku by se řeklo "socialistické") výchově, ale to, že matky, které se brzy po narození dítěte chtějí nebo musí vrátit do práce, se cítí VINNY. Chtějí být ujišťovány, že má-li dítě pevný řád (např. v jeslích) nebo je-li o něj pečováno někým jiným než matkou, nezpůsobí to na jeho duši nenapravitelné škody.
Je to pořád ten samý problém: Jednou aby se matky cítily vinny, že o miminko pečují moc, protože ho rozmazlují, jindy by se měly zase cítit vinny tím, že o něj pečují málo, protože myslí taky na sebe, např. na svoji kariéru. Úvaha, že z dětí vychovávaných přísně se URČITĚ stanou "vzorní budovatelé socialismu" či "studené čumáky" je stejně zcestná jako ta, že z dětí romazlovaných se stanou mladiství delikventi.
Ostatně o tom na Rodině bylo už napsáno hodně článků, a mnohem lepších než tento.
J.