Re: Pamatuju

Jasně, žiju na opuštěném ostrově, místo rádia poslouchám příboj, svítím svatojánskejma muškama a živím se pránou ne? Živého člověka jsem viděla naposledy při zrození, pak mě asi pohodili do škarpy, že jo.
Vážená, my sice máme elektřinu v každé domácnosti, automatické pračky, sušičky a kdejakou vymoženost, kdekdo má auto, lítá na zahraniční dovolené několikrát do roka, ale na ty děti máme stále méně a méně času.
Kdežto moje babička sice nechodila do placeného zaměstnání, byla doma a rodinu živil děda, tzv. kovozemědělec. Moc peněz neměli, tak chovali ovce, ty ostříhali, babička spředla vlnu a všem napletla svetry a další oblečení. Na poli vypěstovali len, ten opět babička zpracovala, natkala plátno a našila peřiny. K tomu měli husy, ty oškubali a nadralo se peří. Děti makaly při domácích pracích, až se z nich kouřilo, bylo jich osm a měli co dělat, aby se uživili. Na nimrání se ve vlastním nitru neměl nikdo čas, stejně jako na pokusy o sebevraždu, protože bylo třeba nadělat pro krávu seno na zimu a krávu denně opečovat. Kdyby se s krávou něco stalo, měla rodina hodně velkej problém. Babička přežila dvě války, moji rodiče jen jednu, ke konci války jim bylo cca 20 let. Myslíte, že v době války neměli žádná traumata a že to byla procházka rájem?