Vliv kolektivu

Moje dcera byla do 5 tř. ZŠ sebevědomá, zdravá, šťastná úžasná osobnost s hromadou kamarádů. Pak přestoupila do sportovní třídy, kde byla bohužel i nejchytřejší, což ji zlomilo vaz. Postupně během druhého stupně ji vyčlenili z kolektivu, neměla si s nimi o čem povídat, jezdila na soutěže, do všech akcí ji vybírali a spolužáci to těžce nesli, až to vyústilo v psychickou šikanu. Z dcery se stala vystresovaná holka, troska se strachem jít do kolektivu, bála se projevit, zapojit do hovorů, zůstala osamocená jen se svými strachy a pochybnostmi, že ona je ta špatná. Nyní je na gymplu, kde je zase mezi sobě podobně smýšlejícími, kolektiv je ok, ale ona velmi pomalu získává ztracené sebevědomí a při každém neúspěchu se rychle vrací do myšlenek ze ZŠ. Věřím, že to zvládne a bude zase šťastná a obklopená kamarády, ale lehké to vůbec není, a my rodiče jsme po těch zkušenostech stále ve střehu, jestli se zase něco neděje. Takže mohu jen potvrdit, že sebevědomí lze získat, ale i úplně ztratit vlivem okolí.