velké trápení

Dcera měla kromě dyslexie i dyspraxii a užili jsme si všichni. Ráda uklízela, a skládala prádlo, ale nikdy nerozlišila trička a svetříky, knihy a sešity apod., takže vytvořila 2 hromádky a v každé byly naskládané na sobě trička a svetr atd. Na sporty byla fakt dřevo,kdepak chytit míč, ale lyžovat, plavat a jezdit na kole uměla hned. Pracovní vyučování tragédie, vše pomačkané, potrhané či jinak zdevastované, takže další čtyřky, pětky, pláč(její) a skřípění zubů(naše). Úprava sešitů mizerná, vpodstatě nulová, oslí uši, poznámky červenou tužkou od všech učitelek! A dnes? Nádherně maluje, vytváří látkové hračky pro neteř a synovce, píše velkými tiskacími a je učitelkou!(Ha) Nicméně chytit míč je problém i dnes. A proč to tu vypisuji: že je vidět, že problémy časem s věkem vymizí, jen to nevzdat.
Komba