Re: Úvaha

Milá Bobo, to jaxi není prznění jazyka, ale jeho přirozený vývoj. Kdyby se jazyk nevyvíjel, psali bychom ještě bez Husových nabodeníček (ale počítače by jásaly, protože kvůli srozumitelnosti jazyka v psané podobě třeba Němci upravovali pravopis. Ono totiž najít znakovou sadu, která má speciální tzv. národní znaky pro písmena, jakými jsou ž, ř nebo č, polské znaky, nebo slovenské měkké l, německé ß a další písmena, je docela fuška. A což teprve kódování písmen pro třeba arabské jazyky, no to už je fakt lahůdka (pohybuju se v této oblasti, tak o tom něco vím).

Dneska byl v TV film "Dobrý život sokola Bendy" (https://tv.seznam.cz/program/8042360). Byl o přátelství starého pána s Japonkou, která uměla česky. Byla tam hezká sekvence, jak asi 80-letý pán vykládá Japonce o Sokolu a říká hesla jako "paže tuž, vlasti služ", nebo "tam jde svět, kam síla se napře". Chudák holčina, asi v čechách studovala, česky uměla dobře, ale češtině 19.století nerozuměla ani za mák, tak se ptala, co to je tuž, nebo co znamená, že se napře. Někdy češtině 19.století neporozumíme ani my, Češi, natož pak cizinci. Nebo když to mají překládat překladatelé, tak to je pak fakt fajn. Mně stačilo, když jsem Němcům vysvětlovala české "ranní ptáče dál doskáče, ale víc sežere a dřív chcípne". Zkus to přeložit do cizího jazyka a vysvětlit, co to znamená (a při té příležitosti si vzpomeň na "Jáchyme, hoď ho do stroje" a nebohého japonského překladatele s jeho "kolik třešní, tolik višní" a "to je takový překladatelský oříšek". Aby pak nenásledoval Orientální ústav s jeho japonskou sekcí: "náš ústav se Vám mými ústy omlouvá za toto politováníhodné nedopatření...")