Autor to konstatuje v první větě svého příspěvku: V naší době a civilizaci působí tento obraz trochu jako z jiné planety

Dlouhodobě, tj. od roku 2002 jsem systematicky pátral po příčinách, proč se dítě ocitá na okraji společnosti. V katolickém čtrnáctideníku Res Claritatis monitor, na žádost redakce, jsem od čísla 19/2013 publikoval na téma dítě a společnost dvacet článků (jsou i na mém webu: http://sociologie.netstranky.cz/). V článcích jsem si všímal jak ovlivňuje sociologie a ekonomie pohled společnosti na rodinu s dětmi pracujících rodičů. Jen tři klíčové věty: 1. Pro sociology je dítě pouhý objekt sociální péče a narození dítěte sociální událost, od toho je jen krůček k založení norského Barnevernu nebo našeho OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), a prohlášení že děti patří státu. 2. Ekonomové nemají dítě ve svém portfoliu, neznají ekonomiku rodin a neznají účetnictví průběžně financovaných sociálních systémů státu, důchodového a zdravotního). 3. Vinou daňové a sociální legislativy, převzaté k 1. 1. 1993 z hromadně vymírajících zemí Evropy (jako příprava na vstup do EU), nám chybí za posledních 25 let každé třetí dítě, tj. více než 1 200 000 dětí do vyrovnané populační bilance (už se to zle projevuje na zdevastovaném pracovním trhu). Závěrem citát: Chuť k životu se projevuje jak v ekonomické iniciativě, tak při rození dětí (Godet, Boussemart 2018). Možná některé z Vás můj příspěvek a podíváte se do RC monitoru nebo mé webové stránky.