Re: Co tak slýchám

Bohužel mám zcela opačnou zkušenost. 1. moje velmi dobrá kamarádky se rozvedla po 10 letech, dítěti v té době nebyli ani tři, teď je mu osm. Otec nejeví příliš zájem, neplatí a dítě si půjčuje babička. 2. případ dtto, jako přes kopírák, až na to že otec nejeví zájem absolutně žádný, což bolí ještě o něco víc než ty neexistující alimenty. Případ 3. švagrová, která odešla s dvojčaty od manžela kvůli domácímu násilí (takovému tomu, co končí zlámanými kostmi a pobytem v nemocnici) . Tam by ze strany otce velký zájem o střídavou péči, u dětí kterým nebylo ještě ani tři a přes několikasetkilometrovou vzdálenost (ačkoliv některé spory vedoucí k násilí měli základ v tom že švagrová prosila muže o pomoc s dětmi a on ji jsa přeci zaměstnán a znaven z práce, velmi radikálně odmítal). Soud žádost po několikaletém sporu zamítl. Upřímně, tyto tři případy poněkud otřásli mou vírou v otce jako vhodné opatrovníky děti. Ale naprosto chápu, že se nedá paušalizovat.