do 3,5 let

Když se mi narodila dcera, pediatr mi řekl, že mám kojit po 3 hodinách, že se dceři jinak smíchává v žaludku natrávené mléko s čerstvým a to prý není zdravé. Zkoušela jsem to podle jeho rady a první půl rok mi dcera proplakala celé dny a noci. Kvůli neustálému pláči jsem spala v průměru 4 hodiny denně a jednou se mi dokonce stalo, že jsem z nevyspání měla halucinace. Musela jsem ji začít přikrmovat, protože se mi prostě přestalo tvořit mléko. Pediatr mi radil, že právě tím, že ji přikrmím nutrilonem, bude mít mléko "víc času" se vytvořit. Dnes už vím, že to funguje právě naopak. Když se mi narodil syn, nenechala jsem si už do toho nijak zasahovat. Chtěl pít co 10 minut, tak jsem ho prostě nastěhovala k sobě do postele a kojila ho do jeho 3,5 let. Zajímavé je, že jsem ho rodila v porodnici, která se označuje jako "baby friendly", ale nemocniční postele tam byly tak úzké, že jsem si malého prostě nemohla dát k sobě. (ptám se tedy, co na té porodnici bylo tak "baby friendly").Ve 3,5 letech to přišlo úplně samo, viděla jsem, že může fungovat bez kojení. Bylo to bez nervů, bez stresu, úplně přirozené. Přestali jsme, když jsme prostě chtěli. Okolí jsem ale musela lhát, že ho už nekojím. Dnes vím, že jen matka a dítě vědí, co je pro ně nejlepší. Je ale těžké odolat těm tlakům okolí. Ano, není u nás obvyklé kojit dítě tak dlouho. Co je však u nás obvyklé, je obezita, hyperaktivita, všelijaké alergie, poruchy příjmu potravy, všelijaké dys... poruchy, polovina lidí je na antidepresivech. Já neříkám, že kdo kojí, tak se tomu vyhne. Spíš je to ale obrázek toho, jak jsme ztratili schopnost chovat se přirozeně. A jestli je mi i po letech stále něčeho líto, tak toho, že jsem dceru nekojila taky do jejích 3,5 let.5