Změnit celý systém školství - co nedokáží rodiče, tam musí být škola

Můžeme se bavit donekonečna o tom zda inkluze, či ne. Z vlastních zkušeností vím, že...

Rodič je příčina, dítě důsledek. Tedy každé dítě reaguje na chování rodiče a následně se pak postaví do určité pozice. Ve výsledky třeba do pozice autisty, dítěte s mentálním handicapem a podobně. Jednoduše řečeno lze říci. Nevychované dítě. Kde chybí podnět rodiče, zastaví se i růst dítěte. Tedy jak jsou omezení rodiče, takové je i omezení dítěte. často dítě ztrácí sluch při svém vývoji, protože už třeba nedokáže poslouchat řev svých rodičů. Milion dětí a milion jiných reakcí.


Školství. a stávajícího systému školství je začleňování takovýchto žáků velmi náročné a i jeden takovýto žák, to dá pěkně zahulit, i když je ve třídě asistentka.

Takže prvně je třeba totální změna celého systému školství.

Mám v hlavě co a jak, jen je to na delší psaní a nechce se mi to rozepisovat. Tak stručně...

Bylo zrušené známkování, v první třídě by učitelé zjistili, co děti baví. Podle toho samozřejmě volit i předměty. Měli by to vědět sami rodiče, jenže se hodně stává to, že rodiče si chtějí plnit sny skrze děti, takže učitel má určitě nadhled a pak by se děti rozmístili do tříd právě se zájmy, ke kterým inklinují a byly by společně jak mladší, tak i starší děti, a tak by vedení šlo ze stran učitelů, přes starší žáky až po ty nejmladší. Pak by inkluze byla jednodušší, ale i tak děti demotivované přístupem rodičů mívají dost všechno na háku. Ale je pravda, že ve třídách s různým věkem by byly pro toto dítě příkladem starší žáci, kteří by tyto děti motivovaly k akci, jak už jsem popsala výše. Společným předmětem by byla občanská výchova. Kde by se neučilo kdo je prezidentem a kolik je poslanců ve sněmovně a podobně. A děti by si stupidně opět nosily jen zápisky aktualit o tom, kdo kde ve vládě zase co udělal a kolik bylo nehod a katastrof. Ale učilo by se bytí v lásce, porozumění, pokoře. Umět pomoci, říci, děkuji, prosím. A hovořilo by se o tom, co způsobí to, když se k sobě hrubě chováme. A právě ty handicapy. Hrály by se scénky a podobně. Připravovalo by se na život v dospělosti. A vše, co s ním souvisí.

Mám dost zkušeností s lidmi, co páchali násilí na dětech, dominatních rodičích. Impulsivních a cholerických rodičích. A na vlastní oči jsem viděla z toho pramenící handicapy jako je mentální handicap, autismus, hluchota, postupná ztráta zraku. Některé jsem viděla, některé zažila. A na vlastní kůži jsem si zažila, že pokud rodič změní přístup, handicap se rozpustí. Má dost zkušeností se začleňováním dětí do kolektivu, avšak, kde chybí vůle rodiče, inkluze je k prdu. Ale kde je ochota, jde vždy vše.