Inkluze jo, ale...

Obecně si myslím, že je to dobrá věc, zkrátka ta myšlenka je skvělá - žádná separace, výchova k toleranci jinakostí,... Ale má to jedno velké ALE - nejsem si jistá, zda je na to české školství připravené. Zda každá učitelka v každé obyčejné základní škole je ochotná opustit paradigma, ve kterém jela desítky let. Že se všichni ve stejnou dobu učí to stejné a jsou za to hodnoceni, a to co možná stejně ("spravedlivě"). Že děti mají ve škole pobrat především praktické dovednosti (čtení, psaní, počítání) a fakta; a to ostatní (spolupráce, důvěra, sounáležitost, bezpečí...) se tak nějak nabalí samo (nebo taky ne, ale s tím "se nedá nic dělat"). Že když někdo hodně nestačí, "vyřeší" se to horší známkou. Že když je někdo hodně napřed, tak holt počká, až to poberou ti ostatní, a ještě má být rád, že nemusí vynakládat úsilí. Že když někdo v něčem nestačí, má tomu věnovat větší usilí a né být napřed v něčem jiném. Že když je někdo tak chytrý, nemá se co chovat nevhodně. Opravdu budou mít všechny děti, které to potřebují, k dispozici asistenta? Opravdu může být dobrým asistentem kdokoliv, kdo si udělá dvoutýdenní kurz? Opravdu bude každá učitelka s to kooperovat s asistentem (a on s ní) při výuce tak, aby to bylo ku prospěchu danému dítěti i celé třídě? A pak jsou faktory, které nedokáže ovlivnit ani ve všech směrech ideální učitel - rodiče (jejich ne/výchova, spolupráce se školou, ochota podporovat dítě - ať už "normální" či se specifickými potřebami, čí vůbec jeho specifické potřeby uznat či ho vůbec vzít na vyšetření...).

Myslím, že naše školství zaspalo dobu v mnoha ohledech, a že inkluze může fungovat dobře, jen pokud se změní školství celé. Je otázka, kde začít a jestli by se s inkluzí mělo počkat, až všechno ostatní bude ok, a nebo právě i inkluzi využít k ostatním žádoucím změnám. Odpovědět nedokážu, protože do toho do hloubky nevidím, jen tuším, že budou velké rezervy i ve vzdělávání budoucích učitelů a také ve financování (jinak se ti nejlepší ve velkém do školství nepohrnou).