...taky jeden

Ahoj, vybrala jsem si život se schizoidem /samozřejmě že jsem to hned nepoznala/, jsme spolu dva a půl roku a musím potvrdit, že se schizoida změní, ano, nevěříte ?
Začátky byli naprosto šílené, byl přímo na odstřel, ale vzhledem k tomu že se amatérsky zabývám psychologií, pomalu jsem ho začala zpracovávat, nenápadně, nenásilně...
On to neví, že ho "léčíte".
Dnes je ve fázi kdy hovoří /ne tedy úplně o všem/, dokonce se i směje, dokonce cynizmus zmizel /KONEČNĚ/, dokonce se mě rád dotýká, objímá...

Uf, byla to ale práce - nastudovat poruchu a číst a číst a číst..., málem jsem vypustila duši, ale stálo to za to !!
Dnes je největší mazel /65 let/ na světě...

Pokud by Vás někoho zajímalo, jak na to, rozviňme diskuzi. /Jinak za sebou máme manželství, každý svoje děti, společné neplánujem.../