Dítě a rozvod

Ať je to tak a nebo tak vždycky je to jenom o přístupu. Také jsem se rozváděla, partner mi řekl, že to se mnou nemá cenu. Oba jsme šli za synem a sdělili mu to, objevily se mu slzy v očích s otázkou proč. Odpověděli jsme mu, že každý máme úplně jiné názory na život a že bude mnohem lepší, když každý povede svůj život, tak jak chce. Syna jsme se zeptali, zda zůstane s tátou doma, či odejde se mnou a syn si vybral, že zůstane tam, kde má kamarády. Tím se ale nic neskončilo. Rozdíl je akorát v tom, že já bydlím jinde. Nakonec sám syn pochopil, proč jsem se rozešli. Já jsem kliďas a bývalý partner cholerik jako sviňa a to, co není po jeho, tak startuje. Když jsem přestala reagovat na jeho vztek a ignorovala jeho výčitky prohlásil, že už to se mnou nemá cenu. A to je i to, co syn pochopil. To, že jsme se ale rozdělili má svůj přínos. Já sebe samotnou ještě více zklidnila a dojíždím za synem, kdy on sám chce po domluvě s bývalým partnerem. Syn si žije svůj vlastní život. Začal chodiit na boulink s kamarády, chodí do kroužků vaření a každý den jsme v kontaktu po skypu, na učňáku si taky vede skvěle. Má nové kamarády. Bývalý partner je nadmíru spokojený, že si věci dělá po svém a vše tak, jak si uspořádá on, protože synovi je to u prdele a vyhovuje mu, že tatínek kolem něho hopkuje jako magor. A zjevně to svědčí oběma. Změnu jsem zaznamenala, ale i u bývalého partnera. Žiju dále tím čím žiju a tím, že jezdím za synem na vÍkend, tak po 25 letech jsem se dočkala toho, že mi bývalý parTner poděkoval za skvělý oběd. Do té doby jsem od něj slyšela jen soudy a kritiku. Občas si posteskne, proč mu syn nevysvětlí věci jako já a já se tak trochu v duchu směji. To, že ti dva spolu zůstali není náhoda a syn tátovi vrací jenom to, jak se choval on k nám.Prostě si mají vyříkat co mezi sebou. Takže vždycky je to o přístupu. Můj přístup byl, řekni mi, co si přeješ a vyjdu ti vstříc a nelpěla jsem na to, aby syn zůstával se mnou, když jsem odcházela. Pokud někdo z rodičů na dítěti lpí, tak je průser. To děcko to pak snáší stejně tak blbě, jako ten rodič, co na tom dítěti lpí a pak se objeví problémy. Pak se objeví právě onen zmíněný, pláč, vztek, naschvály, i somatické problémy v podobě bolestí hlavy a břicha. Hodně často mi maminky dětí říkávají, tak tohle bych nedala, lpím na svých dětech. A to je oč tu běží. Pokud vypěstujeme v dětech závislost na nás samých, tak pak vznikají problémy a děti nejsou schopny pochopit, že se rodiče rozcházejí a myslí si, že tím se zhroutil celý jejich svět. Ale ono se děje jenom to, že maminka bydlí jinde než tatínek a na vztazích mezi dítětem a dospělým se nic nezmění. Protože ten vztah tam buď je a nebo není. Hodně velké problémy bývají, kdy si rodič vezme dítě jako rukojmí a vydírá skrze dítě bývalého partnera. Zaplať a pak ti dám dítě. Neplatíš, tak neuvidíš dítě. Můj kamaráda to vyřešil tak, že se přestal ozývat. trpělo by akorát to dítě. Sám jeho bývalé ženě řekl, hele, nebudu mu motat hlavu a něčeho se dožadovat skrze soudy, má novou rodinu, má, nechceš mi ho dávat, nechceš. ak to nechám na tom klukovi zda mě bude chtít vídat či ne. Každá další akce ze strany mého kamaráda by akorát způsobila to, že by to mělo dopad na to dítě. Matka by to dítě pudila proti otci a to nestálo za to kamarádovi a určitě o to nestojí ani ten malý prcek. <3