8.8.2013 16:34:32 Jan
Re: Týrání v rodině je stigma pro týranou osobu
Vím sám jaké to je být týranou osobou.. Začalo to již od mala kdy o mě kolikrát zlomil fotr vařečku, či semnou házel až mě bolela záda, zhruba do 15 let jsem to tak nějak přežíval.. Jenže problém nebyl jen ve fotrovi, ale i v matce, která každý den se semnou hádala a nadávala mi, spolu s fotrem, o tom jak ze mě nikdy nic nebude, jak jsem k ničemu jak mi je všechno jedno a další nadávky který není třeba jsem psát. Každý den byla u nás hádka nebo psychické týrání. Fotr mě mlátil např za to, že jsem špatně vyhodil obal od smetanita, nebo mě vzbudil a začal mě mlátit a řvát na mě, za to, že jsem zapomněl uklidit si boty..Hodně časté bylo také psychické týrání, věci kdy víte, že stym nic nemůžete udělat a oni Vás drží jak ve vězení.. Je toho spoustu, ale nechci se o tom rozepisovat a na dost věcí jsem snad i zapomněl díky hulení které mě sklidnovalo, od tech psychických problémů. Rodina kolem babičky, nebo strejda , když jsem jim všechno vysvětlit a řekl, tak mi k tomu akorát řeknou, že si za to můžu sám a , že jsem vlastně já ten který ubližuje rodičům.. tvaří se jako by se nic nedělo. Mám z toho hrozné deprese a kolikrát jsem chtěl spáchat sebevraždu za všechno co mi provedli, avšak si vždycky řikám, že příjde jednou den kdy se konečně odstěhuju. V 4 ročníku jsem poprvé dostal 5 na vysvědčení, která mi to ještě víc zkomplikovala a vyvrcholi to tím, že jsem měl narozeniny, kde jsem dostával jen samé nadávky , že jsem černá ovce rodiny a že semnou vždycky byli problémy atd.. Jenže co jsem měl dělat, když pokaždé co jsem přišel domů tak na mě čekalo křik hádky, mlácení a obvinování jak jsem k ničemu.. jak se pak má člověk soustředit na učení natož na ostatní věci, nemám už zhruba 5 let žádnou radost ze života..Nikdy jsem necítil pohodu doma. Následky jsou pro mě hrozné ať už v tom, že jsem totálně vnitřně vyprahlí a bez sebevědomí nebo v nespavosti a přemýšlení, proč se mi stávají takovýhle věci.. Kolikrát jsem radši šel spát na ulici , kde jsem měl aspon klid, ale je to hrozný ten pocit, když jste sami a akorát chcete aby se tenhle kolotoč už zastavil a ptáte se jestli Vás má někdo rád.. Je toho víc.., ale nebudu to tady rozepisovat, všem přeji ať to vydrží i když to je zkurveně těžký.
Odpovědět