když se chce...

..jde ledacos.
Asi žiju v jiném vesmíru, ale mám kolem sebe spoustu maminek a žádná (včetně mě) nemáme problém se po mateřské uživit. Po pravdě, když člověk celou MD čte diskuse jako je tato, má pocit, že z MD vede cesta rovnou na ÚP. Ale v reálu to nějak nevidím.
článek je možná komerční blábol, ale nejzajímavější je na něm bod 4. Změna profese. S dětmi už je žena v jiné situaci, jinak žije, tak proč by neměla i jinak pracovat? Chce to zamyslet se nad tím, co která umíme a co bychom s tím mohly dělat, aby to bylo slučitelné s péčí o děti. Věřím, že řešení se dá najít častěji, než se zdá. Jasně, že například nedá každá nemocnice možnost sestrám pracovat na půlúvazek, jak tu má někdo to štěstí. No tak nebudu trvat na práci v takové zkostnatělé nemocnici, i když mám sebevíc praxe a atestací, a najdu si práci v ambulanci, ne? (to není akademické moudro, ale konkrétní příklad mé kamarádky, zdrav.sestry, v nemocnici ji chtěli, ale na směny, že nic jinýho nevedou. To ona po MD nechtěla, tak se tam nevrátila a našla si, mmch velmi rychle, práci na té ambulanci a stíhá). Když někdo má praxi u pásu, ale je to od-do v nepoužitelné době, tak mi netvrďte, že neexistuje x jiných zaměstnání na podobné úrovni kvalifikace (= pozor, ne v podobném oboru!).
Je prostě potřeba nebýt konzerva a nebát se změn.