Re: Držím tužku jak poleno
Mocall - měla jsem to podobně jako ty, tužku jsem držela sice dobře, ale psala jsem jak "prase kopytem". Jsem levák, tak to všeichni dávali za vinu mojí lateralitě a neřešili to....
Na střední škole už moje ísmo nikdo moc neřešil. Kromě mně. Můj dědeček mi nějak podsunul do mysli, že upravený člověk má vyleštěné boty, našsané vlasy a ůhledné písmo. Ani jsem do té doby netušila, kolik mne ovlivnil.... A tak jsem se naučila psát krásně hůlkovým (malým tiskacím) písmem. Psala jsem úhledně a rychle.
Pak mne života zavál trochu jinam, než jsem chtěla (celý život jsem chtěla dělat veterinu, tam se nedostala, začala pracovat ve školní družině, dodělala si vzdělání jako vychovatelka.....) a naráz po mně chtěli, abych dlouhodobě zastupovala paní učitelku v první třídě (měla jsem děti v družině, kromě jí a mne nikoho neznaly... a konec konců - nikoho jiného nemohli sehnat...). Já na to kývla a ejhle - během pár dní jsem se musela naučit psát naproto vzorně, děti neodpustily, když se na tabuli oběvilo písmenko s minimální odchylkou od standartu - hned se ptaly CO TO JE za písmenko.... Naučila jsem se....
Píšu to proto, že si myslm, že velikou část výchovy si člověk dá sám. A pokud někomu bude vadit, jak píše, naučí se to dělat lépe.
Autorka článku to má podle mne dobře v hlavě srovnané - s dcerkou "trénuje" po krátkých chviličkách (cestou do a ze školky), hraje si s ní na školu (moje děti to v tomto věku milovaly a vůbec to nebraly jako nucená, naopak) a dceři tím dá lepší možnost startu do školy... I to, že bude dcerka zvyklá na nějaké povinnisti, ne soustředěnou a opakovanou práci, na snahu "vylepšit svoje výkony" jí bude ve škole prospěšné.... Držím palce, aby se to podařilo...
Simča
Odpovědět