S článkem v podstatě souhlasím...

... a myslím si, že bohužel řada rodičů má k televizi a počítačovým hrám dost nekritický přístup, který se pak projevuje i u dětí...

S Večerníčkem jsme začali někdy v necelých 3 letech (je to v podstatě jediné, co pravidelně pouštíme resp. jsme pouštěli - teď je to zrovna nějak nebere nebo to nestihnem, talže bedna zůstává vypnuta úplně). Časem začali koukat i občas na nějaký dětský film na DVD, ale koukáme převážně spolu a povídáme si pak o tom.
Teď, když už jsou kluci větši (druhák a předškolák), "ukoukají" toho i víc, ale televize ani DVD nehrají prostě u nás tak důležitou roli, v popředí stojí jiné činnosti. Někdy se kluci rádi na něco podívají, nebo my všichni spolu, často si ale ani nevzpomenou.

Počítač v podstatě totéž - vědí od nás, že se dá např. na internetu ledacos najít (informace, třeba jak vysoká je žirafa nebo jak se dostat vlakem tam a tam, nebo... ), ale musí se přitom vždy dávat pozor na případné nepravdivé či špatné věci, které tu lze bohužel najít také, vše si člověk musí vždy ověřit. (Zatím samozřejmě nic nehledají sami, jsou u počítače vždy s někým z nás.). Občas si starší zahraje nějakou hru z dětských stránek typu Alík apod. Toť vše (zatím), časem se toho bude učit víc, dle situace a potřeby...

Nejdůležitější je opravdu tan kritický postoj (a nejen v tomto ohledu), to že člověk nad tím přemýšlí, nekonzumuje to jen tak bezmyšlenkovitě, ale používá jaksi "uvědoměle". Toť můj/náš názor a zkušenost. Hezký den !