Re: : :-) - pro Monty

Psychouši, tak odpověď trvala proto, že jsem se věnovala dětem. Ono i včera jsem sem psala ráno, v poledne a večer, protože jinak jsme byli s kamarádkou a podívat se na ovečky. Dneska dopoledne v MC, odpoledne u rybníka a zítra dopoledne mám zas program pro děti v MC, tak mi zas budou odpovědi "trvat":-)

Záleželo by jací by ti jehovisti byli. Kdysi jsem takhle s kamarádkou rozebírala, jestli je v pořádku, že její spolužačka - Jehovistka bude učit na prvním stupni ZŠ. Ona tvrdila, že ta spolužačka je natolik rozumná, že kdyby jim to sama neřekla, nikdo by to na ní nepoznal a ve výuce se to taky s největší pravděpodobností neprojeví. Ovšem asi bych se bála, že jako matka by dětem tu "filosofii" předávala a děti by neměly možnost volby. Nevím. Záleží jestli by byla volba mezi více rodiči, nebo jen rodiči a DD.

Nemyslim si, že bych se snažila poučovat jak se co má správně dělat. Spíš se bránim proti tomu, aby to někdo servíroval mně.

Konstanto, znáš nějaký dítě, který by nechtělo napodobovat dospělý? A znáš nějaký dítě, který by svou pomocí dospělým urychlilo práci? :-)
Ale vážně jsem před vydáním rozhodnutí měla trošku obavy, aby někdo nezačal řešit, jestli dobře vychováváme ty naše dětičky - naštěstí teda v tomhle směru nikdo pochybnost nevyjádřil, ale fakt mě to napadlo a byla jsem z toho trochu nesvá - to bych si do smrti vyčítala, že jsem na nějaký testy lezla.

Na psychouše trpělivost většinou mam. On občas přijde s něčim užitečnym, co fakt stojí za přemýšlení (třeba jeho definice nestabilního manželství). Bohužel jindy mě zas překvapí něčim, co je vážně mimo (např. zabíjení Afričančat). Zrovna dneska jsem uvažovala, že bych ho pozvala na návštěvu, protože při osobním setkání by asi nebyl tak jízlivej a mohla by z toho bejt přínosná diskuse, popř. pokud má děti, zajímavá konfrontace při jejich setkání s dětma našima :-)

Sally, já jsem s tou alternativností nepřišla. V jednom ze článků jsem napsala, že jedním z důvodů zamítnutí bylo manželovo cestování, ale že my jezdíme často s ním a dostala jsem reakce ve stylu adoptivní dítě potřebuje domácí zázemí a ne rodiče kočovníky. V posledním článku jsem napsala, že ve spisu máme, že žijem alternativně a co by na to asi řekli opravdoví hipíci? Čímž jsem chtěla říct, že sama bych pro nás to označení nepoužila. A pak jsem zveřejnila výňatky z mailů, který mi přicházely v průběhu rozhodování o tom, jestli budeme psát odvolání nebo ne, ne proto, abych nás vykreslila alternativně, ale abyste viděli, co spoluovlivňovalo naše rozhodování, protože nebejt těch mailů a rozhovorů s kamarádama, nevim, jestli bychom se nerozhodli jinak. Když se mně manžel ptal, jestli byly nějaký zajímavý reakce, musela jsem mu říct, že nejvíc se řeší moje dredy :-(

Červánek adoptovala čokoládovou Martinku tuším ve dvou a půl letech. My bychom rádi čokoládový dítko ve věku navazujícím na bioděti, jak to doporučuje např. pan profesor Matějček, protože jeho argumenty mě přesvědčily. Na pěstounskou péči za účasti rodičů si netroufáme, tak myslím, že je lepší dítě jen adoptovat, než přecenit své síly.

Taky jsme řešili, co by bylo s našimi (případně i adoptivními) dětmi, kdyby se ná něco stalo. Máme naštěstí o rok až dva mladší sestry, takže jsme v lepší situaci než vy. Bylo by to pro ně dost těžké, ale pokud by to aspoň trochu šlo, prý by se pokusily naše děti nerozdělit. Akorát kdo by spravoval náš majetek jsme teda vůbec neřešili. Počítáme, že peníze z něj by šly zcela automaticky dětem.

Janino, taky mi je z toho spíš smutno.