Jenže, jak se dělají zadní vrátka?
Lehce se mluví o pozitivním myšlení, když někde vzadu je jiná varianta zaměstnání.
Pracovala jsem od 18 let, pak jsem byla pár let v cizině, pak zase pracovala až do doby než jsem šla na MD. Během MD jsem si stihla dodělat státnice z jazyka, občas měla nějakou brigádu... jenže když přišlo druhé dítě a naše nemocnost stoupla nad normální hranici musela jsem opustit veškeré plány na nějakou brigádu bokem- tudíž ty zadní vrátka se zaklapla.
Stihla jsem nastoupit dálkové studium VŠ, ale v době, kdy budu hledat zaměstnání ještě zdaleka nebudu hotova. Sice mi končí MD až v červnu, ale již od procince občas pošlu CV, většinou na pozice s 1/2 úvazkem... Včera jsem se zde na diskuzi dozvěděla, že na 1 místo přijde třebas až 150 odpovědí(někdy i více, záleží na kraji)... když vezmu v úvahu, že mám šanci 1:150 je ve mě malá dušička, protože neoplývám ani velkým sebevědomím, ani lepým zjevem... naopak mám 2 malé děti a babičky daleko... Jistě, že až získám(jestli vůbec) nějaké místo, tak si najdu příležitostné hlídání pro případ nemoci, ale to zřejmě také nebude to velké + pro budoucího zaměstnavatele. Je mi opravdu smutno a zůstává ve mě malá naděje.
Odpovědět