Znám ten pocit dobře

Musím říci,že toto téma ve mě vyvolalo vzpomínky na které lépe nemyslet.Léčila jsem se pro neplodnost celých patnást dlouhých let,každo měsíční čekání jak to dopadne bylo úděsné a potom to zklamání,že zase nic.Už jsem se tak nějak smířila s tím,že asi zůstaneme sami.Poslední šance pokus přes AIF. Napoprvé se zadařilo a po prvním ultrazvuku ,bylo štěstí obrovské-budou to dvojčata.V sedmém týdnu jsem začala krvácet ,ale naštěstí to neskončilo potratem.Další průběh byl bezva až do 26+2tt,kdy mi praskla a odtekla plodová voda.Káťa se narodila s 610gramy a 34cm,Martínek 450gramů a 28cm.To co jsem si prožila,strach o děti předčil všechny chmury když jsem nemohla otěhotnět.Vše nakonec dobře zvladli,v dubnu oslaví šesté narozeniny.Život dokáže fakt připravit ty nejtěžší zkoušky.Jsem šťastná,že ty moje prďolky mám a hlavně zdraví.