Re: bez urážky - to je rodičoveské selhání
Mono - možná že vyřešila, možná jen problém odsunula - na později. To nevíme.
My bydlíme ve městě, tudíž škol a školek je několik - to je pravda. Nicméně právě proto, čím si dcera prošla, nestrpím, aby se vůbec kdokoli dotkl mých dětí. Poněkud si na sebe pletu bič tím, co napíšu, ale napíšu to: Samozřejmě že se svými dětmi nejsem neustále, ony chodí do školy, já do práce. Říkám, že nikdy nikdo nemůže říct, že nikdy. Tudíž - i když svoje děti učím o šikaně, jak se bránit, co dělat, jak se zachovat při které situaci, nikdy nemůžu vědět, zda se nenamotají k něčemu a samy nebudou v pozici útočníka. Ale ani pak bych nestrpěla, aby je kdokoli fackoval, mám prostě jiné metody. Samozřejmě bych byla ráda, že by mě o jejich chování někdo informoval neprodleně a samozřejmě že okamžitě bych učinila kroky k tomu, aby se to již neopakovalo a aby se moje dítě tomu postiženému dítěti omluvilo. Ale jakmile bych zjistila, že cizí matka mi moje dítě profackovala, to by skutečně měla smůlu. A to proto, že svoje děti učím, že násilím se nikdy nic nevyřešilo, že násilí je nepřípustné a tudíž ho logicky nemohu strpět ani na nich jako odvetu.
Jak bych je měla potrestat za konané násilí na jiném dítěti a nechat bez povšimnutí to, že stejnou věc provedl někdo jiný na tom mém. Kde je pak nějaká spravedlnost? Nikde.
Odpovědět