26.11.2010 10:22:03 Petra Neomi
Re: bez urážky - to je rodičoveské selhání
Ano, šikana je složitá a není ani "jednobarevná". Ono to takhle v diskusi vypadá snadně (předesílám, že tohle se vůbec netýká Xantipiny dcery, píšu o vlastní zkušenosti), ale v praxi dost často nastává situace, kdy je šikanované dítě ostatním opravdu nesympatické, nechtějí se s ním stýkat. Píšu teď na základě toho vlastně jediného případu šikany, který jsem v dětství zažila. Dodneska si pamatuju, že se ten kluk jmenoval Marcel. Divně vypadal, divně se choval, měl tik, ještě v páté třídě se počůrával, choval se zákeřně a když mohl, tak i agresivně. I když obecně mám tendenci zastávat se slabších, nic mě nemotivovalo, abych šikanu odsoudila, dítě o tom takhle neuvažuje, prostě jsem byla ráda, že ten debilní Marcel dostal za uši. Zásah zvenčí by asi zajistil, aby mu třída neubližovala fyzicky, ale nevím, jestli by obecně vylepšila jeho pozici ve třídě. Zamýšlím se nad tím s odstupem, a vlastně nevidím řešení. Situace nestála tak, že grázlové šikanují tichého kluka, jako dítě jsem to vnímala tak, že ti šikanující vlastně vykonávají vůli kolektivu. Nic hezkého na tom samozřejmě není, ale sociální dynamika, u dětí ještě ne úplně korigovaná konvencemi, takhle funguje. Jediné, co mě dnes napadá je, že chudákovi Marcelovi by asi bylo lépe v menším kolektivu nějaké speciální třídy.
Odpovědět