Pawlo nečil se, nejsi jediný člověk na světě co má problémy. Chápu Tě, ale ty zase musíš pochopit, že není nikdo povinný být nadšený z dětí, které všude lezou, otravují atd. atd a rodiče nezakročí. Je jedno, zda je dítě dis, hyper, super, nebo něco jiného, ale pokud je někde ve společnosti jiných lidí, měl by rodič zajistit, aby dítě neotravovalo ty, co o to nestojí. On ne zrovna každý na to má náladu. Mně taky vadí, když jsem jednou za sto let s přítelem v restauraci bez dětí, chci mít klid a cizí caparti mi furt lezou div že ne do talíře, pod stolem, stahují ubrus, hulákají na celý podnik atd. Ono by to chtělo ohledplnost na všech frontách.
Jasně, že u autorky článku to byla nepřiměřená reakce toho pána (ke smůle autorky), o tom žádná, tipla bych to na to, že má děcek plné zuby, když se tak strašně prosazuje kult dítěte a děti jsou často vychovávány (nebo nevychovávány) k sebestřednosti, agresivitě, ostrým loktům atd. Myslím, že ve všem musí být míra a děti by se měly vychovávat v úctě k ostatním, je to minimálně slušnost. Děti patří do společnosti, ale neměly by být všude středem vesmíru, někomu jsou třeba dětičky šumafuk a chce mít svatý klid.
Jinak so se týče toho, že někdo dis na entou udělá matirutu s odřenýma ušima, protože je přece táááák chytrý a nemůže za to, tak to je jako kdyby moje dcerka chtěla být mistriní ve skoku dalekém, přestože má kratší nohu a přitom umí taaaaaaaak krásně skákat do písku a běhat. Prostě když někomu něco nejde (ať už z jakéhokoliv důvodu), tak se má snad zaměřit na to, v čem je dobrý a kde mu jeho vada, nedokonalost nebude vadit, ne?
Je to dost složité, snad jsem to napsala pochopitelně. Oni lidé mají různé vady a problémy a každý má nadání a talent na něco jiného, tak proč ho cpát do něčeho, co mu prostě nepůjde, i když na to má diagnozu?