zase peníze

Peníze jsou začátek a konec všeho. Jíst se musí, ale proč se to pokaždé zvrhne do debaty, kdo je lepší? Jsem lékařka, učitelů, kteří ve školství zbyli a přes ty výhrady jsou ochotni odevzdávat práci s dětmi svou energii si vážím - a dlouhé volno jim přeju. Ale nechápu potom stesky na plat, já jsem po 14 letech praxe a kvalifikačních zkoušek platově rozhodně pod 16 tis. čistého a přitom hodin mám tolik, že není žádný prostor si jakkoliv přivydělávat. Jistě, můžu se odstěhovat z malého města, kde bydlím, do velkého, můžu odejít a nechat oddělení zavřít, abych si platově o pár tisíc polepšila - ale budu z toho mít lepší pocit? Těžko. Raději bych nějaké to volno - 14 dní dovolené ročně je maximum, co oddělení unese, sem tam jeden den, volné víkendy jako u učitelů, to neznám. Prospaná noc je luxus. Ale to nikde nepřijde, leda odejít z nemocnice úplně... Z mého pohledu, peníze nejsou to první. Přes velkou zátěž je důležitý pocit z práce, pocit ze sebe sama a vědomí smyslu. Pokud toto chybí, peníze to nevykoupí. Nemám ráda slovo poslání, ale lékař i učitel mají naloženo v mnoha směrech víc než pracovní dobu a vybrali jsme si sami. Jakmile přijde pocit, že jsme vybrali špatně, musí přijít i řešení. Jinak je to nakonec celé špatně...