Týrání v rodině je stigma pro týranou osobu

Za výchovu dětí jsou vždycky odpovědní rodiče. Samozřejmě se k tomu připojí i nějaké chemické procesy v mozku, ale to nic nemění na odpovědnosti za fašistickou výchovu a denní hádky rodičů. Bohužel domácí násilí většinou oběť nenahlásí ze strachu, ale to je právě chyba, protože by se tím předešlo problémům a závažným psychickým poruchám. Sám jsem obětí domácího násilí ze strany otce, který teď samozřejmě nic nevidí, jen vždycky prohodí nějakou stupidní poznámku na mou adresu, aby si dodal sebevědomí. Je to psychopat s nízkým sebevědomím, pro kterého nejen já jsem byl vždycky blbec a nic neumím, a podobně. Hodiny, dny a roky strachu ze mě udělaly duševní trosku. Vyžíval se v tom, když mě zavřel kamkoliv, hlavně aby tam byl se mnou sám, a ponižoval mě nadávkami, které tady nebudu uveřejňovat, protože to stejně nemá smysl. Psychopaticky se mých 18 let bavil třeba tím, že čekal, až se rozklepu strachy, a pak se vyžíval v tom jak se mi klepou ruce ze strachu z něj. Říkal ,,ty se nějak bojíš, ne? klepou se ti ruce". A jeho obličej při tom vypadal šíleně. Je to cvok, který se neléčí, ale za to se teď snaží se za mnou připlazit, abych s ním mluvil. Už se ale snaží marně, protože já o něj vůbec nestojím. Když ještě mohl něco ovlivnit, tak to neudělal, a teď pochopil, že mě on vůbec nezajímá, protože mi akorát zničil život. Nemá šanci napravit to 18ti leté domácí násilí. Může si za to sám. Kdyby se léčil, mohl se uzdravit, a já bych nemusel na psychiatrii a psychoterapii řešit ty příšerné následky depresí, které jsou možná doživotní, ale třeba mám i depresi vrozenou, to ještě s psychiatrem řeším. Dopadl jsem tak, že sice mnoho umím, ale nemám šanci to uplatnit, protože si díky výchově připadám k ničemu a neschopný každý den. Už ani normálně nežiju, jen přežívám a nevím, kdy to utrpení skončí. Je velmi těžké přijmout odpovědnost za něco, co jste si sami nezpůsobili. Plně chápu všechny týrané děti a přeju jim, aby se zbavily následků.