moje ztráta
I já jsem ztratila blízkého člověka - před rokem mi umřel bráška, bylo mu 20 let. Nedokážu ani popsat, jak jsem tuto situaci prožívala. A bylo to i o to těžší, že sama už jsem matka. Jeho odchod jsem přijala až po roce, přesto to rozumově stále nechápu. Smrt je hrozná v tom, že je prostě definitivní. Ne jako když se vám někdo odstěhuje na druhý konec světa a můžete si kdykoliv zavolat.
Hodně o bráškovi mluvíme a vzpomínáme na něj, i když u toho tečou slzy. S jeho odchodem umřelo i něco v nás, na druhou stranu v nás dál žije.
Brášku vychovával jeho táta a myslím, že z téhle ztráty se nikdy nevzpamatuje. Bráška byl celý jeho život.
Okolí je "ohleduplné", protože zkrátka neví, jak o takových věcech mluvit, aby pozůstalí nesmutnili.
Odpovědět