Nemohu se odpoutat od smrti svých rodičů.

Před lety, jsem jako 10ti letá holka přišla díky automobilové nehodě o oba své rodiče. Jeli odvézt o 5 1/2 roku staršího bratra do Děčína na školu a při zpáteční cestě se stala daná nehoda. Já měla jet s nimi, jenže maminka mě ráno přesvědčila, že mám jít do školy. Bylo 1. září a já nastupovala do 4 třídy. Nejela jsem tedy s nimi. V 15 hodin mi maminka měla volat na pevnou linku, tehdy mobily nebyly :(, avšak nestalo se tak. Za to se k nám domů přijelo podívat spousty příbuzných (sourozenců od maminky,...). Mě posadili na gauč, dali mi na klín andulku a nikdo mi nic neřekl. Viděla jsem jen, jak nám prohlížejí skříně, šuplíky,..... Chápala bych, třeba kvůli dokumentům pro lékaře,.... Ale že si teta zkoušela maminčinu novou modrou zimní bundu, to mi nešlo na rozum už tehdy.

Poté mě naložili do auta, odvezli k jednomu z bratrů maminky. I v tuto chvíli mi nikdo nic neřekl. Až po dlouhých hodinách pláče, mi dali na telefonu brášku. 15ti letého kluka, který musel lhát své malé sestře, že je vše v pořádku, že naši jsou jen přes noc v Děčíně.

Ráno, si pro mě přijel bratr od mého tatínka a odvezl mě k babičce. Teprve ona mi řekla, co se stalo. Plakala jsem tak dlouho, až jsem únavou usnula.

Strejda s tetou mi byli výtečnou rodinou. Mají o 2 dny staršího syna, než jsem já a o 2 roky mladší dceru. Můj bráška vyrůstal v Děčíně, kde se ho ujala nevlastní sestra mé maminky.

Později jsem se dozvěděla, že nikdo ze sourozenců maminky, žijících v Praze, se nás nechtěl ujmout. Raději by nás dali do Dětského domova.

Nyní jsem nazpátek v Praze, mám svou rodinu - manžela a 2 1/2 letého syna. Bohužel mám ale v sobě blok, kterého se nemohu zbavit. Nemohu se odpoutat od smrti svých rodičů a od smrti mé milované babičky, která k nim odešla před 2 lety. Nevím, zda je to tím, že jsem nebyla na pohřbu svých milovaných rodičů, nebo tím, že se mnou bylo zacházeno jako s dítětem, které nic nechápe. Vnímala jsem vše. Do poslední vteřiny.

Na svého syna jsem čekala 3 roky. Nyní se snažíme rok o další mimi a nedaří se nám. Mám potíže s váhou. Při výšce 168 cm vážím 95 kilo. Trápí mě od 16 let alergie, se kterou si nikdo neví rady. Vypadám jak růžový dalmatin, tělo svědí, skvrny se přemístí během pár minut na jiný kus těla. Z palce u nohy během minuty ve vlasech.

Od kartářky vím, že mám problém odpoutat se od smrti rodičů, uvolnit své tělo od negativních myšlenek. Bohužel nevím jak. Vždy když jsem vyhledala pomoc, skončilo to slovy: VŠAK VY SE S TÍ MJEDNOU VYROVNÁTE. Bohužel se tak ale nestalo. Mé tělo je mou schránkou, do které se háží problémy, stresy,.... Ale nemohu ji nijak odemknout a vyprázdnit.

Hledám pomoc. Máte s tímto či něčím podobným někdo zkušenost? Co vám pomohlo? Chci být svému synovi dobrou maminkou, svému muži skvělou ženou a sobě skvělým partnerem.

Děkuji za jakoukoliv pomoc. Lucka