Re: Selhání?
Naprosto Ti rozumím a chápu.Já jsem prošla něčím podobným, ve Vrchlabí jsem ráno 27.12.2008 porodila po dlouhé, ale krásné, tiché a nerušené noci taktéž sekcí. Dlouho jsem se "snažila" o přirozený porod, dopadlo to nakonec úplně jinak, ale moc ráda na porod vzpomínám, bylo to krásné a byla to "šichta". úžasné na Vrchlabí je, že i takovou situaci Ti pomohou prožít co nejlépe. Dítě jsem i po S.C. měla u sebe v posteli za 2.5 hodiny po porodu (o tom si v jiné nemocnici může rodička nechat jen zdát), domů jsem šla 4.den po porodu. Svoje pocity, vnitřní hledání "kde se stala chyba", přemýšlení, přehrávání porodu zpětně, otázky, řešení svého podílu "viny"..to všechno dobře znám. Bohužel, těmto pocitům porozumí jen žena, která si velmi přála porodit přirozeně, udělala pro to maximum a nakonec to dopadlo jinak. Myslím, že vím, jak se cítíš a věř, že nejsi sama. Několik mých kamarádek, co prošly stejnou zkušeností, to má stejné. Argumenty typu..no co, hlavně, žes porodila, hlavně, že jste oba zdraví, hlavně, že to máš za sebou, co si vyčítáš, prosim tě nepitvej to pořád.., tak ty jsou platný, asi jako útěcha pro hokejový mužstvo, který se probojovalo do finále mistrovství a skončilo na druhym místě. Stojí přeci na stupních vítězů, maj stříbrnou medaili, tak o co jim jde, ne?
Pocit "selhání" po císaři nemůže chápat žena, která chce hlavně rychle, co nejmíň namáhavě a bolestně, jakkoli a kdekoli porodit. Pokud vnímáš porod i jinak než "nutný zlo" na cestě k dítěti, je těžký a dlouhý zpracovat pocity zklamání a nedůvěry v sebe do budoucna.
Odpovědět