Kdysi jsem se trochu zabývala grafologií, asi tuším, z čeho doktor Jeřábek vychází ve svých názorech. Nevím, jestli je jeho názor v širokém kontextu dobrý nebo špatný (já osobně nepíšu už téměř jinak než na počítači, čili pohyb neoblý, nespojitý, respektive bušící
, desintegrace absolutní…) ale určité teorie na to téma existují. Spojitost-nespojitost písma je v grafologii významným znakem. Zkusím něco vytáhnout ze španělsky psaného Diccionario de Grafología (Augusto Vels).
Ligada (spojité) – písmenka ve slovech jsou spojena – Soudržnost je dynamický element, vypovídá o tom, jak pisatel vstupuje do kontaktu s ostatními, s věcmi a událostmi, forma, jak u něj probíhají vzájemné výměny s vnějším světem. Subjekt je tím stálejší, praktičtější a jistější ve svých aktivitách, čím víc spojuje své písmo. V intelektuálním smyslu odráží deduktivní, systematické a logické myšlení, praktický realismus, racionalismus….
Velmi spojité písmo – ulpívání systematické až obsesivní na přáních, projektech… V kombinaci s pomalým a monotónním písmem rutina, konvence, nedostatek iniciativy…
Desligada (nespojité) – izolace, obtížně se integruje a obtížně vstupuje do spontánního a otevřeného kontaktu s novými lidmi a prostředími. Nedostatek sociálních schopností, převládá vnitřní svět, spíše se zabývá detaily, nevidí celek. S monotónními formami naznačuje zpomalenou aktivitu a obtíže při koordinaci věcí a událostí. S harmonickým písmem a originálními tvary originalita myšlení, intuice, tendence k objevování nových věcí… Obecně nespojité písmo – tendence egocentrické, egoismus…
Osobně jinak nemám žádný vyhraněný názor – na jednu stranu také tuším, že měkčí oblý spojitý tvar je z hlediska psychologie prospěšnější, na druhou stranu stejně už pomalu nikdo rukou nepíše, za chvíli už i místo podpisů budeme rozdávat nějaké elektronické značky... Individualismus je stále více znakem doby, nikoliv zvláštností jedinců… je to složité.