Zkuste si vzpomenout na své dětství...

Obsáhlý článek nás seznamuje s tím, že jsme se do Liptákova dopravili auty, a že jsme cestou brali benzín...jak by řekl klasik

Článek je trochu každý pes jiná ves, mnoho neucelených odstavců, autorka se často opakuje... a vůbec, stylisticky je dost podivný.

Nicméně mě dle reakcí dost překvapilo, kolik lidí si neuvědomuje, že si dítě neuvědomuje
Vzpomeňte si, jak vám čas běžel v dětství, když jste si hráli a najednou se muselo někam pryč nebo dělat něco jiného, nebo naopak jak se čas vlekl, když jste se nudili, čekali, nechtěli někde být..

Proto považuju za zrůdnost např. nechávat ta nejmenší miminka vyřvat, protože pro ně je to nekonečná doba trápení, nikoli třeba 15minut (lze to srovnat s utrpením pacientů v nemocnici, kteří se nemohou dozvonit na sestru, ale ti mají výhodu, že si to umí rozumově vysvětlit)...

Podobně nekonečné se může zdát dítěti pobývání v ohrádce, v autosedačce, u doktora...
Je jasné, že nesnáze spojené s časem nemůžeme eliminovat, nicméně je dobře si je uvědomovat