proč děti lžou?

Všechno je vlastně v úvodním článku.Náš syn má 6,nelže vůbec nikdy.Vždycky přišel a řekl,jak to bylo,protože nikdy nepřišel trest.Nejvíce tu píšete o rozlité limonádě,drobcích atd.Syn už také ledacos rozbil,sklenici..,ale vždycky to normálně řekl a moje reakce?Ve vnitře naštvaná,ale navenek?Prostě normálka,to se může stát každému.Stejnou reakce vidí,když něco rozbije táta nebo já a ještě nám jde pomoct uklízet.I kdyby rozbil něco z drahého servisu,prostě si uvědomím,že už to nejde vzít zpátky,ta věc navždy bude rozbitá a hlavně-že to syn neudělal schválně a to taky zdůrazním.I kdyby donesl špatnou známku,ví,že se nic neděje,protože řeknu,že se to může stát a je to signál k tomu,že v tomhle musíme víc trénovat.Asi je důležitá ta reakce mámy,prostě žádný vztek,žádný děsný smutek..samozřejmě pořád beru,že to není schválně,to by byla jiná kapitola.Syn ví,že kdyby provedl cokoli,ale opravdu cokoli,tak má mámu,která to pochopí a pomůže.Proto za ní přijde a věci řekne,jak jsou