můj názor

Těžký osud, ale:

- seznámila jsem se s paní, která má dva syny-dvojčata
/dnes už dospělé/, oba s dětskou mozk. obrnou. Otec je ve věku 4 let dětí opustil, a tak byla na vše sama. O pár min.
staršího syna dovedla až k maturitě, dnes pracuje v chráněné
dílně a jezdí sám MHD dopravou. Mladšího syna má úplné ležáčka. Léta se o něj starala také samé, ale až ho už nemohla unést a až se ocitla sama z vyčerpání v nemocnici, musela dát chlapce do ústavu. Teď si ho brává na víkendy, stále to není jednoduché - např. v koupelně si musela dát nainstalovat zvedák do vany, ale neschůdnou situaci takto vyřešila. A všem se žije lépe. Ale syna více postiženého
brává i na výlety. Když se chce vyčůra, musí ho z vozíku položit na karimatku na zem ...je to složité, ale zatím to zvládá, i když i tak jí docházejí síly. Takže při nejhorším, když se nesežene bezbariérový byt, řešit to i podobně, jako moje známá.