Jíťo
„Jak si má dítě vážit učitele, který sám pořádně nerozumí tomu co učí??? Jak si může vážit učitelů v jejichž téměř každém písemném projevu je hrubka??? Jak si může vážit jazykáře, který jim rozdá nakopírovaná slovíčka s úkolem je doma vyhledat ve slovníku a dítě některé nenajde, protože se učitel při jejich psaní spletl???
A to všechno prosím na nižším stupni, kdy jsem ještě školní přípravu dcery sledovala!!! Vy byste se chtěli od takových lidí učit???“
V tomhle máš bohužel úplnou pravdu! Nejsou tedy všichni takoví – řekla bych, že druhostupňoví učitelé jsou na tom všeobecně o něco lépe, ovšem kolegů, které popisuješ, je nejen dost značné množství, ale nejsou bohužel jen mladí. Příkladem za všechny je moje 46letá kolegyně, stále studující a sbírající tituly, aspirující na ředitelskou pozici na jiné škole, avšak neumí ani vyjmenovaná slova a diktáty „svých“ třeťák a čtvrťáků dává opravovat češtinářkám II. stupně s tím, že ona má jiné věci na práci než myslet nad pravopisem, jímž pohrdá…
Za ta léta jsem potkala takových kolegyň i kolegů hodně ve věkovém rozmezí 25-50 let. Moji největší učitelé učení absolutně nepatřili mezi mé kantory na VŠ a dodnes jsem nikoho takového na školách nepotkala – až na 2 výjmky. Nejvíc mě naučili paradoxně ti, kteří s pedagogickou fakultou neměli nic společného.
V současné době musí být učitel ZŠ absolvent PedF! Ale nejlepší a dětmi milovaní učitelé, kterým jsem dodnes vděčná mj. za to, že jsem nikdy ani myšlenkou nezavadila o útěk ze třídy plné puberťáků, nebo že mě má práce nikdy neotravovala a nadšení mi vydrželo, byli absolventi ještě učitelských ústavů z dob, kdy pajdáky neexistovaly, dále pak absolventi filosofické fakulty (obory čeština, ruština, psychologie, etnografie, dramaťák ) – všichni učitelé na ZŠ i SŠ s dlouholetou praxí…
Nechci tím říct, že absolventi peďáku za nic nestojí (jsem koneckonců jedna z nich, ač si vzdělání - a sebevědomí
- doplňuji jinde ), ale jestli by se už konečně neměl někdo zamyslet nad tím, odkud tahle ryba smrdí…