Re: kojení tříletých

Luky, to víš, že budu své děti psychicky podporovat i v 18 a doufám, že i dýl. Na psychický podpoře nevidím naprosto nic špatného ;o) A co se kojení jakož i jiných dovedností týká - já svým dětem věřím. Každý jedinec se vyvíjí jinak rychle a má při tom jiné potřeby a já sobě i svým dětem věřím. Věřím tomu, že i když jim nebudu rvát prso od pusy, tak s kojením přestanou. Věřím tomu, že i když jim od půl roku nebudu cpát jídlo, o které nestojí, stejně se jednou naučí jíst. Věřím tomu, že i když je nebudu drezírovat na nočník, stejně se plen jednou zbaví. Věřím tomu, že i když je nebudu nutit opakovat hry, které je nebaví, ale o kterých si okolí myslí, že je prostě každé batole musí zvládat (udělej paci-paci, ukáž, jak jsi veliký...), mé dítě nebude debilní... Zatím nemám důvod své názory měnit, protože mi to vychází. Takže jestli svým dětem věříš natolik, že nebýt tvého odstavení, šli by k prsu ještě v 18... nu, to je tvůj problém, nikoli můj ;o)

S.