Re: Jsem z PPP

Já teda na PPP nevzpomínám moc ráda. Pravda, už je to nějaký pátek, co jsem tam byla se synem, asi tak 17-18 let , nebyl to zrovna příjemný zážitek. Pro synka pohoda - dostal bonbony, hrál si s kostkama, cosi asi maloval (nejspíš nějaké potrubí). Ale mě psycholožka doslova odrovnala hned zpočátku, když nechala synka hrábnout do pytlíku s bonbony, aby si vybral (zřejmě zkoumala, zda je pravoruký či levoruký). On si tam hrábl a už ani nevím, jakou rukou, ale ta osoba se na mě vzápětí osopila - a to dost ostře - proč se snažím o to, aby byl syn levák??!! Čuměla jsem na ni jako blázen. Vyrazila mi dech, protože pravou a levou ruku jsme FAKT doma vůbec neřešili. Měli jsme zcela jiné problémy než tyto a už vůbec nevím, proč bych měla cpát klukovi lžici a tužku do levé ruky!! Je známo, že děti v předškolním věku bývají ještě nevyhranění a klidně malují chvíli pravou rukou a když je začne ruka bolet, přehodí tužku do levé. Měla jsem spolužáka, který psal pravou rukou a kreslil levou ... . Notabene když se podívám na biologického otce mého klučiny, tak vidím chlapa, co píše pravou rukou, ale příbor drží opačně - krájí maso levou rukou a jako fotbalista je levonohý. Tolik můj - pro mne dodnes - traumatizující zážitek z PPP.