Re: Ještě k té rovnoprávnosti.....

Monty,
můj manžel má taky někdy řeči, že bych tak jednoduchou práci mohla zvládat a třeba o půlnoci... Na to mu odpovím, že když je tak jednoduchá, může ji udělat i on. On prostě hodnotí jen práci pro firmu. Mě dělat doma služku nebaví, zvlášť, když to pro něj není pořádná práce. Ale stejně toho dělám dost, víc už se mnou nehne. Když jsem mu vyčíslila, kolik by dal za profesionální úklid, řekl, že by za to nikdy nikomu neplatil, že se proto oženil. Takže asi to samé, co u tebe v obou manželstvích. Akorát, že se mnou nehne (s tebou asi taky ne). Něco jiného by bylo, kdyby řekl:" Pojď, uděláme to spolu!" Ale aby seděl u televize a pak šel spát a ode mne očekával, že snad pak začnu uklízet... Taky si tyhle zvyky přinesl z domova. Mě ale štve, že jsou to ženské (téměř všechny známé + má matka), které můj přístup příkře odsuzují, chlapy to vůbec nezajímá. Prostě by to nesnesly a dělaly by po nocích nebo oželely všechny víkendy. Stav bytu = vizitka hospodyně. Co dělá chlap, jestli náhodou nemá víc času, je nezajímá. Jinak je mi jedno, co si o mě myslí okolí, štve mě, že v tomhle duchu vychovávají děti a tak se to předává z generace na generaci. Přesně tak, jak píšeš - očekává se, že žena bude dělat to a to. To očekávání pramení hlavně z výchovy a příkladu vlastní matky.
Každý umí něco líp, můj muž je třeba lepší obchodník, já umím mnohem víc na počítači, já vařím a peru, on by mohl pomoci s úklidem. Když nepomůže, asi mu to až tak nevadí. A ostatním je do toho úplné h...o.