Re: Děti nedeprimuje rozvod...

Jájo,
píšeš:
"Mimo to si nedovedu představit,že někdo uzavře sňatek s člověkem s naprosto odlišným životním pohledem, na čem je tedy pak ten vztah (= vklad do manželství) založen?..." Přijde mi, že se málo koukáš kolem sebe.

Napadlo tě, že spousta holek se vdává proto, že "je těhotná", proto, že už jim "je tolik a tolik", proto, že s tím dotyčným "už chodí tak dlouho", proto, že na ně tlačí okolí atd?

Jak si někdo může vzít nevyhovujícího partnera - snadno. Představ si dva študáky na kolejích. Chudoba a romantika, velká láska - řeknou si, že se vezmou až skončej školu. To je přeci rozumné ne? PRomoce, svatba - a najednou zjistí, že se zapomněli domluvit, jak to bude fungovat až nebudou bydlet na kolejích, až jim nebudou prát a vařit maminky, až nebudou dostávat kapesné. Ocitnou se s příjmem osmi hrubého. Nebo se z něj stane bezcharakterní štikoidní podnikatel. Nebo naopak mu bude ona vyčítat, že nanavlíknul fialové sako a "nezajišťuje" rodinu.... A přitom se brali poměrně pozdě - mohlo jim být pětadvacet, a přesto nevědí, jak se ten druhý zachová v životě mimo školní lavici. A nemusí to být školní lavice - revoluce taky zamíchala nejedním manželstvím. Ztráty zaměstnání, pozic, nebo naopak restituce, náhlé zbohatnutí, podnikání - to jsou všechno obrovské šoky na manželství.

Nebo - jiná situace. Holka začne chodit s klukem řekněme v osmnácti, docela jim to klape, za pět let se vezmou, pořídí si pár dětí, mají šťastné manželství. On chodí do práce, z práce do hospody a ona se věnuje údělu ženy - vaří, pere, chodí do práce a na třídní schůzky. Sice je večer ztahaná jako kůň, ale tak to přece chodí. Když se koukne kolem sebe na mámu, tety, babičky - všechny to mají stejné.... A přece nebude "semetrika", naopak, je pyšná na to, jak je její muž s ní spokojen, sám říká, jak ostatní v hospodě na svoje "starý" nadávaj a jak tam tuhle NOváková ztropila scénu... A co když tahle holka jednou potká chlapa, který jí pozve na výlet. Sám vymyslí, kam pojedou, zaplatí jízdenky a vstupné, z kapsy vyčaruje svačinu či láhev vody, večer, když ona vaří večeři, on přebere prádlo a pustí pračku, když se setkají ve městě, automaticky jí vezme tašku s těžkým nákupem.... a ona najednou zjistí, že žádný "úděl ženy" neexistuje. Že může být partnerkou nejen milující, ale také milovanou, nejen pečující, ale také opečovávanou.
Co udělala špatně? Nic. Jenom jí pořád někdo cpal do hlavy, že je nutné být "Popelkou", že musí všechno zvládat, že není "slušná" ženská, když neustále něco nedrhne, že "muž" není uzpůsoben na domácí práce, že je "neslušné", když by se on k ní choval trochu galantně, že se "nehodí" aby chlap chodil na třídní schůzky.... Tahle ženská byla se svým manželstvím spokojená, dokud nezjistila, že to jde dělat mnohem lépe. Prostě to brala tak, že jestliže chce děti, musí všechno tohle snášet, a že je to "normální".

Prostě život píše romány.... stačí se jen koukat kolem sebe. Myslím, že NIKDO neuzavírá manželství s tím, že se rozvede, nebo že svého partnera nenávidí... ale holt se to někdy zvrtne...