Re: Nikdy více!!!!

Neda mi to a musim sem pripsat svou zkusenost z Vrhlabi, ale jeste pred tim mam jednu otazku na autorku: Jak jste prisla na to, ze se ve Vrchlabi voda nepicha???
Jeli jsme do Vrchlabi z Prahy s vizi krasneho klidneho porodu s tim usmevavym personalem, co nas vital pri prohlidce o mesic drive. Ve zkratce, od peti rano jsem zadala o epidural nebo alespon o doktora. Nemel cas, stridaji se smeny. Potom zase: Je na vizite, pak prijde. (jasne, dyt ja jen rodim, vizita musi byt vcas..)V momente, kdy se mi podarilo nejak na pul "usnout" a trochu i pres bolesti odpocivat, me sestra zacala budit, ze mam jit za doktorem na vysetrovnu!!! Tehdy slouzil primar Havlik (cetla jsem tu nejake jine jmeno-doslo ke zmene?). To uz bylo pul osme rano. Aniz by me vysetril, pripravil si bodak na propichnuti plodovky, ze pry to urychli porod. Odmitla jsem to, tak rekl, ze tam sahne a uvidime. Jenze tam sahl a v mziku tam vrazil i ten bodak. (tohle me psychicky vazne zlomilo, duvera ta tam) Epidural uz pry mi neda, cituji: "Delalo by nam to v zaveru problemy, jste otevrena na 8cm, to bude hned." Jenze ja ho nechtela konskou davku, jen na zmirneni bolesti alespon na hodinu, abych nacerpala sil, protoze jsem nespala jiz vice jak 24h a bolesti jsem mela 10h. Pichl mi jako cenu utechy Dolsin. Pichnuti vody zpusobilo jen to, ze kontrakce neskutecne zesilily a Dolsin me pridusil a omamil fyzicky i psychicky, na bolest vsak nemel vliv. Porod trval jeste dalsi 4a pul hodiny (nutno rict, ze jsem se otvirala rychlosti cca 1cm za hodinu, takze nevim, kde doktor vzal jistotu, ze po pichnuti jsme do hodiny hotovi), na ktere nezapomenu. Zadala jsem cela zoufala o cokoli proti bolesti...dostalo se mi toho asi az po hodine(opet Dolsin), pak primar a ostatni resili, jestli uz je zasla branka, nejak se jim to nezdalo a tak primar zavelel na sal. Cerstve omamena a unavena k smrti jsem mela jit tlacit! Kdybych vedela, ze pujdu na sal, nic uz bych pichnout nechtela. Myslim, ze tesne pred tlacenim by se tohle ani pichat nemelo! Na tlaceni jsem mela si 15min, kdy se kolem me dely najednou silene akce a vsichni byli vynervovani primarem-sestricka mi nedokazala napichnout zilu pro kanylu a on ji tam daval kazani Za celou tu dobu na me ani jednou nepromluvil, neoslovil me, jako bych tam nebyla, nebo nebyla hodna jeho pozornosti, ale ja vse vnimala velmi silne. No a pak zaznela pamatna veta ponekud podrazdenym tonem: "Evicko, pripravte kleste, to nikam nevede todleto, sme tady pul hodiny a nic!" Nemela jsem sil vydat hlasku a to, ze se na me doktor ani nepodival, natoz mi rekl, co bude nasledovat, bylo snad uplne nejhorsi. Nemohla jsem skoro dychat (diky skvelemu Dolsinu), takze zadrzet dech na celou kontrakci bylo nemozne. Primar se s tim neparal a syna vytahoval i mimo kontrakci! Vysledek: zmrzacena kostrc.
Na bolest nezapomnenu, ale co je horsi, dodnes si pripadam jak dusevne znasilnena, podvedena, zrazena nebo jak to rict. Emoce si pamatujeme navzdy, a to, ze primar nerespektoval me prani, lsti mi pichl vodu a nakonec se se mnou ani nebavil a rval tam na sestricky...to bylo proste moc. Jsou to dva roky a neminul den, kdy bych si na to nevzpomnela a verte, ze se snazim zapomenout.
Omlouvam se vsem za predlouhy prispevek velikosti clanku, ale je to poprve, co jsem se o tom odvazila psat.
Preji vsem vice stesti na personal!!!