7.1.2010 10:11:14 Ecim
z pohledu nevěřícího
Nejsem věřící, ale jsem nábožensky tolerantní, mezi věřícími mám několik dobrých kamarádek. Vzájemně se respektujeme. Nežiji promiskuitně. (Dokonce si dovouji tvrdit, že žiji "mravněji" než většina české věřící i nevěřící populace.) Mám 2 malinké děti, časem bychom chtěli ještě třetí, ale kdybych neplánovaně otěhotněla už teď, měla bych velikou radost. Nikdy bych nedokázala dát své dítě k adopci. Na interrupci bych byla schopná jen v krajním případě a určitě bych z toho měla trauma do konce života. Na místě Tvé kamarádky bych si dítě určitě nechala.
Otevřeně ale přiznávám, že jsem velkým odpůrcem přirozených metod plánování rodičovství. Znám řadu věřících, ale nikdo z nich ji nepoužívá. Nesouhlasím s tím, že sex patří až do manželství, ale v krajním případě jsem schopná přijmout, že se k tomu někdo rozhodne. (I když v dnešní době neznám jediného věřícího, který by to dodržoval.) Přirozené metody plánování rodičovství mi připadají - omlouvám se za to tvrdé vyjádření - jako důmyslný způsob, jak lidem znechutit a zkomplikovat milostný život. Nemoci se před svatbou nemohla milovat nikdy a po svatbě skoro nikdy, věčně si měřit bazální teploty, sledovat další příznaky a dlouze řešit, smíme-li se pomilovat se svým stálým partnerem, kterému jsme věrní, a ještě přivést na svět několik neplánovaných potomků - promiňte mi, ale to už je opravdu moc.
Odpovědět