Alberte - chápu, že novopečené matky, šestinedělky, zvláště pak prvorodičky, pod vlivem hormonů, událostí atd., nemohou hodnotit objektivně - tedy ne vždy.
Protože zdravotní vzdělání mám, dokonce i praxi na porodnici (za velmi dávných časů
), myslela jsem na to a snažila se být před půl rokem, během svého prvního pobytu v porodnici, pokorná a objektivní.
Jenže časem se hormony usadí a (podle toho, co člověk jako prvorodička zažil) to, co zbyde, není jen nepříjemná vzpomínka, kterou hormony umocňovaly.
Jde o nepříjemnou vzpomínku, kterou hormony PŘEKRÝVALY, aby prvomatce nehráblo!
Ať je to jak chce, zdravotníci jsou tu pro lidi. Nejen pro ty, kteří nikdy nestudovali nic medicínského, ale i pro ty, kteří třeba neumí číst a psát. A zdravotníci mají být natolik vzdělaní a empatičtí, aby s každým individuálně dokázali zacházet k jeho (alespoň přiměřené)spokojenosti...
Autorko, díky za článek. Stejně milé lidi jsem v porodnici potkala i já (jen naše pocity se trochu liší - já byla za plánovaného císaře v epidurálu ráda, ale pečlivě jsem to tajila, protože se všichni tvářili soucitně, jako by mi chtěli uříznout nohu
). Bohužel do smrti nezapomenu na pediatrii a na několikadenní zbytečné odloučení od dítěte v nemocnici, která má titul Baby Friendly a nikdy si neodpustím, že jsem sebe a syna nedokázala bránit...