Už mi to k Vánocům patří
Celé to schánění dárků po přetopených obchodech - kde jako dítě obdivuju světýlka a kouličky, a taky pečení cukroví - i když příjdu unavená z práce a i to uklízení, protože pak mě zaplaví slastný pocit, že je to vše, jak má být. Asi jsem tak naučená z dětství, kdy maminka měla vždy přes 20 druhů cukroví a naleštěný celý barák. Prostě bez toho by to už nebyly Vánoce, i když o přiblížení se maminčině dokonalosti vůbec neusiluju. Ačkoli jsem jako malá na Štědrý den vždycky brečela - v tom stresu se pokaždé něco našlo - Vánoce mám strašně ráda.
Jen jednu věc jsme změnili. Bydlíme s rodiči v baráku a protože chceme být na Štědrý den sami, ale aby byli oni o patro níž taky sami je necitelné, jezdíme na chalupu. Tam čas plyne jinak, není tam televize a ani žádná práce, která by byla nutná udělat. Topí se jen v jedné místnosti, takže jsme všichni pohromadě. Jo a 23.12. jdeme vždycky do ZOO. Už to tak praktikujeme 10 let. Je tam vždycky totálně prázdno, potkáme minimum lidí, se kterými se na sebe usmíváme a přejeme si hezké svátky.
Odpovědět