Krásný a chytrý článek

Článek se mi ohromně líbí, místy jsem měla pocit, jako kdybych ho psala sama. Hlavně tu pasáž o povinném radování se nebo o soutěžích o nejlepší úklid a cukroví. My se řídíme hlavně tím, abychom si Vánoce užili, jsem ráda, že jsem si z dětství odnesla model, který mám až na pár výjimek potřebu dodržovat. Razím heslo, že Vánoce jsou od toho, aby si je člověk užil. Je důležité, jaký k nim zaujmeme postoj. Snažíme se nevrážet čas a síly do něčeho, o co nikdo nestojí. Jsem svým založením dost "hospodyňka", ale některé věci nehrotím. Snažím se uklízet efektivním způsobem neobtěžujícím okolí, co se stihne, to se stihne, co se nestihne, to počká po Vánocích. (U nás doma to bylo zpravidla tak, že já jsem prosazovala, že uklízet se bude, bratr, že uklízet se nebude, a tak jsme to vyřešili kompromisem. Já jsem uklízela, bratr (skoro) ne a oba jsme si libovali, jak je to krásné, když se lidi umějí spolu domluvit. S manželem to teď děláme tak, že větší část úklidu je na mně a on v tu dobu hlídá děti.) Pečeme, protože nás to baví a protože nám to chutná, a ne abychom trhli nějaký rekord a dělali ze sebe nejpracovitější superhrdiny. Ráda zdobím, ale snažím se to nepřehánět. Kdyby bylo jen po mém, tak by z toho mé okolí asi vyrostlo. Na první Vánoce, které jsme s manželem spolu trávili, jsem mj. koupila zlaté a stříbrné větve. Byly hezké, a tak jsem je ve vázách nechala i po Vánocích. Když jsem se v září příštího roku manžela zeptala, jestli mu ty větve náhodou už nelezou na nervy, tak odpověděl, že strašně. Na můj dotaz, proč mi proboha nic neřekl, mi odpověděl, že je tolerantní. Takže se také snažím být tolerantní a tento druh větví jsme zrušili. Jako dárky vyrábím většinou alba s fotkami dětí, je to pracné, ale hrozně mě to baví a jsou to originální dárky. A hlavně se s manželem radujeme, že máme komu dávat dárky. A hlavně - o Vánocích si užíváme tak, aby se to líbilo nám všem.