Jako přes kopírák

Žlababo zdravím, přemýšlím, jestli jsi náhodou nepsala tenhle příspěvek spíše o tom, jak jsme začínali s podnikáním u nás doma. S tím rozdílem, že já nemám ještě ani to razítko. A taky s tím, že mě začíná strašit účetnictví. Jako malopodnikatelka, bez finančních prostředků navíc, bych si ho nejraději udělala sama, ale k tomu mi zas chybí jakékoli zkušenosti s účetnictvím. :)))
U nás byly začátky ještě krušnější, nejen že lednička zela prázdnotou, ale už jsem nad ní stála s pocitem, že jelikož je doma zbytečná, hodím ji asi do frcu. Díky podnikání mi totiž jako matce samoživitelce, která je odkázaná jen a jen na soc. dávky natolik tyhle penízky zkrouhly, že jsem skončila poprvé v životě i na "hmotce". Tam ale taky nikoho nezajímají skutečné příjmy. Započítají vám takové výdělky, že mít tolik ve skutečnosti, tak to auto na leasing klidně beru. Skutečnost nikoho nezajímá.
Systém řádně trestá matky samoživitelky, které ne vlastní vinou, ale z toho důvodu, že musí pečovat o postižené dítě, nemohou chodit do práce a žijí ze soc. dávek. Představa, že si přivyděláte 2 - 3 tisíce měsíčně je naivní.
Jak to dopadlo u nás? Živnostenský list jsem zrušila a pořídil si ho někdo mě hodně blízký a já můžu dál dělat práci, která je snad někomu užitečná a pomáhá dalším postiženým dětem, jejich rodičům i učitelům. A můžu to dělat téměř za náklady a nemusím prodávat za dvojnásobek, abych vytáhla peníze z rodičů postižených dětí.
Kdybych věděla ale už dříve, jak mě bude stát trestat, asi bych si rozmyslela, jestli do toho půjdu.
Nic, jdu si objednat to razítko.
Katrina